Oficiální web sportovní agentury TOP SPORT MANAGEMENT s.r.o. 



Na českém a mezinárodním trhu máme již více než 10-ti leté zkušenosti. Nepočítáme se mezi velké agentury, což nám ale na druhou stranu dává významnou výhodu flexibilnosti, akčnosti a individuálního přístupu. Vyznačujeme se touhou neustále se rozvíjet a zlepšovat servis pro naše klienty. Zároveň vyznáváme filozofii, aby naši klienti se sportem zažili ty nejkrásnější emoce a pocity, které je budou provázet po celý život.

Naší hlavní náplní je zastupování desítek talentovaných fotbalových hráčů a plná podpora jejich sportovního a osobnostního rozvoje.
S našimi sportovci jsme jak ve chvílích prožívání úspěchu, tak o to více v období, kdy hráč potřebuje tu nejvyšší podporu a pomoc.
V rámci této činnosti je pro nás důležité pracovat neustále s našimi klienty na jejich personálním rozvoji. Chceme, aby naši hráči neustále rostli nejen po stránce sportovní, ale snažíme se společně najít nejvhodnější cestu také k vyznávání zdravého životního stylu a zároveň k pokoře a respektu ke všem zainteresovaným stranám působícím ve sportu.

Po letech proti Banegovi. Jak v Seville ožívají Kúdelovy vzpomínky


Pomalu to bude dvanáct let, co Ondřej Kúdela vyběhl do finále mistrovství světa dvacítek. Nic honosnějšího už nejspíš nezažije. Proti nabušené Argentině s Agüerem, Di Maríou, Banegou, Záratem, Faziem, Piattim. „Na nich bylo vidět, že o sobě nepochybují. Šampioni. Hlavně Banega, to byl král hřiště. Fakt frajer," vzpomíná Kúdela.


Mladí Češi byli outsiderem, ale ještě po hodině věřili, že můžou vyhrát. Podobné je to teď, kdy Kúdela coby slávista narazí na Sevillu v osmifinále Evropské ligy.

Už ve čtvrtek! Od 18.55 na ČT sport. A zase proti Banegovi, nesmiřitelnému záložníkovi s potetovaným tělem. „Bez boje se nevzdáme," slíbil stoper Slavie.

Zatímco z mladých Argentinců vyrostly vesměs hvězdy, Češi až na výjimky pohořeli. I výřečný sympaťák Kúdela si musel na průlom počkat, neboť přišel až po třicítce.

Proč to trvalo tak dlouho?
Co se stát mělo, to se stalo. Někdo má kariéru nalajnovanou, jiného zradí zdraví, další má smůlu. Ano, naše generace z toho měla vytřískat víc, ale už to nezměníme. V červnu jsme to probírali s Lubošem Kaloudou, když se v Brně loučil s kariérou.

Na co jste přišli? On hrál taky finále.
Že jsme neměli tolik talentu jako Argentinci. Nebyli jsme tak dobře připravení na dospělý fotbal, nebyli jsme odolní. Oni se už jako kluci rvali na ulici o život a na hřišti o flek. Prošli drsnou džunglí. Argentina miluje fotbal a zná jen vítěze, zatímco my si žili celkem pohodlně. Ten rozdíl jsem jim viděl v očích. Oni byli hotoví válečníci, my jen mladí šikovní kluci.

Kteří určitě nečekali, že se dostanou tak daleko.
Ani jsme s sebou v Kanadě neměli tolik sad dresů, abychom si je mohli po zápasech měnit. Vzpomínám, jak jsem na poslední soustředění odjel rovnou od maturity. Doma v Pitíně jsem ukázal vysvědčení, dostal jsem od mámy pusu a táta s dědou mě odvezli přes celou republiku do Písku. Za měsíc jsem doma, říkal jsem jim. Spletl jsem se o měsíc a doma mám zarámovaný svůj dres z finále.

Celý národ tehdy sledoval vaši partu, jenže kromě Marka Suchého se pak nikdo natrvalo nedostal do národního týmu.
Ondra Mazuch kopal v Anderlechtu a Dněpru, Honza Šimůnek vyhrál bundesligu, ale ano, čekalo se víc. Fantasticky měl našlápnuto Martin Fenin, který dal ve finále gól na 1:0.

Fenina zradila hlava. Místo gólů pak sbíral hlavně průšvihy.
Nechci se v tom moc vrtat, ale myslím, že sám si zatím neuvědomuje, o co všechno přišel.

Zatímco Sergio Agüero pálí za Manchester City a Ángel Di María prošel nejslavnější kluby.
A víte, že mě to nepřekvapilo? Byli připravení na velký fotbal.

Co Éver Banega?
Ten mě očaroval nejvíc. S balonem fantastický, sám řídil hru, kopal standardní situace. Navíc slušně řečeno gauner, který si nic nenechal líbit. Když nám vylosovali Sevillu, hned se mi Banega vybavil. Sledoval jsem jeho kariéru. Valencie, Atlético, Sevilla, Inter Milán, teď znovu Sevilla.

A vy Slovácko, Kladno, Sparta, Boleslav, Liberec, teď Slavia.
Bylo to spíš klikaté, náročné, rozhodně jsem nic nedostal zadarmo. O to jsem šťastnější a vděčnější, když teď můžu bojovat o titul a připravovat se na osmifinále Evropské ligy. To je odměna.

Není obvyklé, aby se talent prosadil až po třicítce. Přitom před deseti lety vás trenér Brückner pozval do reprezentace.
Měl jsem se hlásit u jednadvacítky, jenže trenér Lavička volal, ať se nezlobím, že neletím. No škoda, pomyslel jsem si. Najednou přišel šok: Letíš s áčkem! A cestou na sraz jsem se vyboural na dálnici.

Roztěkanost?
Smůla. Za Brnem jsem na dé jedničce přejížděl z pravého pruhu do levého, s autem to cuklo a za chvíli jsme ve svodidlech vylézal zadním okénkem. Auto bylo na střeše. Ledovka? Prasklá guma? Nevím. Doma bych ještě našel policejní zprávu, ale já už z hlavy vytěsnil, co se přesně stalo.

Zní to nebezpečně.
Naštěstí se nikomu nic nestalo. Já byl trochu poškrábaný kolem nosu. Záchranka mě odvezla do Brna, aby v nemocnici vyloučili vnitřní zranění, a druhý den jsem pokračoval do Prahy.

A na Kypr.
Letěl jsem soukromým tryskáčem s Petrem Čechem, kterému se zrovna narodila dcera, proto měl taky zpoždění. Vzal mě k sobě do letadla.

Nakonec jste si zahrál poločas proti Řecku.
I když to byl neoficiální zápas, který se do statistik nepočítal, já byl šťastný.

Třeba budete mít premiéru za dva týdny.
To bych se divil. Nejdřív ve Wembley kvalifikace s Anglií a vzápětí přátelák s Brazílií v Edenu. Takový dvojzápas tu možná už nikdy nebude, ale já tak smělý nejsem.

Zdroj: https://www.idnes.cz/fotbal/pohary/ondrej-kudela-slavia-rozhovor.A190305_211429_fot_pohary_ald?

 foto: sport.cz